Turnaj Velká Bíteš 2010
27.3.2010 se opět konal již šestý ročník turnaje ve Velké Bíteši. Turnaje jsme se účastnili po třetí, prvenství jsme si totiž vychutnali už v letech 2007 a 2009.
A vychutnali, to znamená doslova. Turnaj je velice dobře znám díky hlavním cenám, což je tradičně štangla lovečáku, ku*evskej preclík, pohárek a sak bírů, někdy i něco ostřejšího. Letos to byla například litrovka rumu. Ikdyž za čtyři kila startovného bych s ničím menším nepočítal.
Letos jsme se sešli v hustopočtu 5+1 a jen díky tomu, že s náma jel Ficek z Kamínků, tak jsme mohli střídat jednoho hráče. Do brány se postavil Vymi, jemuž je atomsféra, soupeři, hřiště a další faktory v Bíteši dobře známy. Zbytek týmu pak tvořili stálice Roman, Pazi, Johny a letos více stálejší nestálice Tumba.
Před první zápasem jsme šli nasát atmosféru do vedlejší hospody, ale už jsme stihli jenom jeden kousek a muselo se na rozlosování.
Do prvního zápasu jsme nastoupili proti týmu Námešť. Na obranu se během zápasu moc nedbalo, ale díky tomu že je v Bíteši malá tělocvična, tak jsme všechno prali na bránu a nějaký fíky do brány zapadly a my si dokráčeli k celkem poklidnému vítězství. Nutno podotknout, že k výhře hodně přispěl Vymi, kterej vytasil pár hodně dobrých zákroků a bavil místní návštěvu. Po zápasu rychle do hospůdky.
Stíháme pouze opět jeden hrnek a musíme spěchat na další zápas proti týmu Tragedos Korouhev. Asi největší řezníci turnaje a představitelé, jak to výstižně pojmenoval Pazi, vesnického florbalu. I přesto se nám podařilo prosekat k vítězství a můžeme zpátky k hodování. Po zápase stíháme další hrnek a na náměstí Bíteše si dáváme v řeznictví párek v rohlíku.
Notně posilněni nastupujeme do třetího zápasu ve skupině asi s nejsilněším mužstvem a našimi kamárady Yashica Třebíč. Ke hře přistupujeme hlavně z obrany celkem laxně a to se nám nevyplácí. Po několika minutách prohráváme tři nula a teče nám do bot. Ve druhé půlce zápasu se sice trošku zmátoříme, ale po dalších dvou chybách prohráváme 5:2. Prohru však bereme v klidu a v klidu si také vysvětlíme co bude potřeba zlepšit do další části. Můžeme se opět vrátit do hospody.
Do čtvrfinále tedy postupujeme z druhého místa a našim soupeřem se stáva squadra malých Bítešáků s přilepenou šprckou na tričku. Nevím jestli to má nějakou spojitost, ale hned v první minutě dostávám od Crosbyho při obraném zákroku asi z metru míčkem do toho, hned po hokejce, nejceněšího co v tu chvíli mám. Následná bolest v podbřišku a nemohoucnost mě nutí opustit hřiště do kabin kde se snažím v tom nejtmavším rohu rozdýchat bolest a bezmoc. Ani skákání na patách tentokrát nepomáhá. Po pár minutách se vracím na hřiště a vedeme 1:0. Nakonec se nám podaří vyhrát a tím vyřadit další tým z Bíteše už ve čtvrfinále, kde ztroskotaly i ostaní dva týmy Bíteše.
Po zápase zjišťujeme, že se zranil i Johny a má něco s prstem, tentokrát opravdu na ruce což ho dost omezuje ve hře a ani návštěva hospůdky mezi dalším zápasem už mu nespraví náladu. V semifinále dostáváme opět Náměšť, která hned od začátku působí asi tak když čivava stojí před pitbullem. Výsledek 6:1 a postupujeme hladce do finále kde nás už čeká dobře známá Yashica.
Poučeni ze skupiny hrajeme finále mnohem opatrněji a důsledněji. Sil už mnoho nezbývá, ale každej do toho jde naplno. Hlavně Roman s Pazim se snaží odvést dobře obranou práci a vepředu to sype Tumba z každé pozice na bránu. Celou dobu máme převahu a protiútoky Třebíče se nám daří týmově rozebrat většinou už těsně za půlkou. Finále vyhráváme poměrem 2:0 a chtělo by pronést známá to slova: Vítej zlatý hattricku :-))
Po finále začínají povinné ceremónie, focení, předávání žrádla a ocenění. Pazi si navíc odváží frgál a tričko s nápisem olej-levne.cz za nejlepšího střelce. S dobrým pocitem, salámem v jedné a preclíkem v druhé ruce se loučíme na parkovišti s ostaními týmy a vychutnáváme si zaslouženou odměnu.
Takže..........třikrát a dost?!